Teorie Howarda a Gardnera předpokládá, že není jediná inteligence, ale že inteligenci lze rozdělit do více kategorií. Sem patří inteligence logická, jazyková, prostorová, hudební, pohybová, přírodní, intrapersonální a interpersonální. Značnou pozornost i v laické veřejnosti vzbudila koncepce emoční inteligence.
Daniel Goleman do ní zahrnuje:
1. sebeuvědomění (schopnost uvědomovat si emoce i jejich vliv na rozhodování),
2. sebeovládání (schopnost emoce impulzy zvládat a přizpůsobovat se měnícím se podmínkám),
3. vnímání sociálního okolí (schopnost ho vnímat, rozumět mu, reagovat na emoce druhých a chápat fungování sítě vztahů), 4. Schopnost ovlivňovat vztahy (tj. umění druhé podněcovat, na vztahy působit, napomáhat rozvoji druhých lidí a zvládat konflikty).
Teorie Howarda a Gardnera předpokládá, že není jediná inteligence, ale že inteligenci lze rozdělit do více kategorií. Sem patří inteligence logická, jazyková, prostorová, hudební, pohybová, přírodní, intrapersonální a interpersonální. Značnou pozornost i v laické veřejnosti vzbudila koncepce emoční inteligence.
Dále se objevil pojem spirituální inteligence. Spiritualita funguje ve vztahu ze zdravotního hlediska jako ochranný činitel, proto se u toho konceptu zastavíme blíže.
Údaje z literatury svědčí o tom, že spiritualita a religiosita mohou působit jako ochranné faktory zvyšující odolnost vůči některým zdravotním i psychologickým problémům, profesionálnímu stresu i zátěžovým životním událostem (přehled v češtině např. Nešpor a Csémy, 2006). V této souvislosti stojí za zmínku koncept spirituální inteligence. Nejedná se o koncept všeobecně přijímaný a liší se i jeho definice. Tak (Zohar, 2005) uvádí, že spirituální inteligence má následující komponenty: 1. Sebeuvědomění, 2. spontaneita (tj. schopnost pružně reagovat), 3. Schopnost dát se vést vizemi a hodnotami, 4. Celostní pohled, 5. Soucit, 6. Schopnost oceňovat odlišnost, 7. Pokora, 8. Tendence si klást základní otázky, 9. Schopnost využít negativní události, 10. Pocit poslání. Emmons (2000) uvažuje o čtyřech prvcích spirituální inteligence: 1. Schopnost přesáhnout fyzickou a materiální rovinu, 2. Schopnost vnímat vyšší stavy vědomí, 3. Schopnost vnímat posvátnost každodenních zážitků, 4. Schopnost využívat duchovních zdrojů k řešení problémů. King (2009) považuje za komponenty spirituální inteligence: 1. Schopnost kritického uvažování o podstatě existence, vesmíru apod. a také schopnost vnímat jejich vztah k vlastní existenci. 2. Nalézání osobního významu v prožitcích a nacházení smyslu života. 3. Vědomí přesahu (transcedence), 4. Schopnost vědomě rozšiřovat své vědomí. Tento autor také vytvořil dotazník, kterým lze spirituální inteligenci měřit. Dotazník je v angličtině volně dostupný na internetu (King, 2009). Rozvoj spirituální inteligence Spirituální inteligenci lze rozvíjet. Doporučuje se v duchu výše zmíněných bodů např. proaktivnost, pružnost, zlepšování sebeuvědomění, nečinit druhé odpovědné za vlastní emoce, ale převzít za své emoce odpovědnost, snaha se vcítit do druhých lidí, trénink duchovních i rozumových schopností a také nějaká forma tělesné aktivity (Etheridge, 2004). Objevily se i první práce týkající se duchovní inteligence u zdravotníků (např. Yang a Wu, 2009). Literatura: Etheridge L. Being bright isn't enough www.guardian.co.uk/money/2004/dec/11/careers.graduation King DB.The Spiritual Intelligence Self-Report Inventory http://www.dbking.net/spiritualintelligence/ accessed 15.9.2009. Nešpor K, Csémy L. Spiritualita v medicíně. Čas. Lék. čes. 2006; 145(9):743-745. Zohar, D. Spiritually Intelligent Leadership. Leader To Leader, 2005, www.leadertoleader.org/knowledgecenter/journal.aspx?ArticleID=84 Yang KP, Wu XJ. Spiritual intelligence of nurses in two Chinese social systems: a cross-sectional comparison study. J Nurs Res. 2009;17(3):189-98
