Budoucnost řemesla „manažer“ – lze vůbec ve zdraví přežít?
„Šak pane Jungu, co ja bysem se bal, vždyť ja vždycky vymyslím lepe než ostatní no ne?“
p.Hruška, nezapomenutelný optimista a účastník mých seminářů – díky !
Z tvrzení, že „Budoucnost nelze předvídat“, je jistá jen skutečnost, že věci se rychle mění, předvídat nelze, atp …“ přestávají být učebnicové fráze a začínají se stávat denodenní realitou pro každého z nás.
Spolu se zvyšující se rychlostí změn, rychlejší výměnou informací a s ní spojenou schopností konkurence kopírovat dobré nápady, spolu s klesající schopností prodat cokoliv se solidním výdělkem, a když už tak pouze po krátkou dobu, roste stále více zátěž, a často i frustrace manažerů.
Zvýšená zátěž, skutečná nebo domnělá, způsobuje, že manažeři redukují své aktivity na „ty nejdůležitější“, tj. uchylují se k tomu, co znají, co v minulosti fungovalo, případně přenášejí zátěž, např. zodpovědnost za výsledky na své podřízené nebo kolegy.
Jednou z nejtěžších jsou pro manažery, případně majitele podniků, situace, od kterých se očekává rozhodování o budoucnosti, dalším směřování podniku.
Manažeři - představenstva, správní rady, zaměstnanci, akcionáři – všichni dnes touží po příchodu HVĚZDY. Někoho, kdo přinese spásnou myšlenku, představí zázračný recept, program, prostě něco, co všem přinese prosperitu a klid.
Nakonec ve všech časopisech a knihách nám jsou předkládány příběhy a rady těch, kteří uspěli, kterým se dařilo i neustále daří.
Pokud taková situace nenastane, tlak ještě vzrůstá, přeci „on/ona je za to placen/a, tak ať se ukáže“. Často pak dochází k situacím, kdy manažer pod tlakem okolností vyhlásí jednu strategii jako správnou, vyzdvihne důvody pro a potlačí důvody proti, dobře nastavenou prezentací přesvědčí všechny zúčastněné …
Majitelé – jsou v pohodě, pokud „se daří“ a bezradní, pokud „se dařit přestalo“.
Důsledky tohoto jednání u obou skupin pak můžeme sledovat od velkých nadnárodních korporací až po malé lokální podniky. Vedle strategií „sežeň zakázku, vyrob profit – kašli na hodnoty a etiku – svět už je takový“ vidíme řadu firem a podniků, jejichž vedení emocionálně doufá v lepší (rozuměj nadprůměrně růstovou) budoucnost, vidíme potlačování slabých i silných signálů o hrozících nebezpečích, změnách, krocích konkurence s méně nebo více vážnými důsledky pro hospodářské výsledky a morálku těchto podniků.
Nevíme, do jaké míry je tato situace, chcete-li charakteristika trhu, nevyhnutelná. Možná že společnost může skutečně fungovat tak, že 9 z 10 ti společností zkrachuje během tří let své existence a jen zlomek procent firem přežije horizont deseti, dvaceti let své existence.
Co ale Váš podnik? Jak dlouho chcete, aby fungoval? Znáte rozumný způsob, jak dlouhodobě měnit jeho fungování, aby se přizpůsoboval trhu?
