Historie a zkušenosti
Na této metodě jsem pracoval od roku 2003. Konzultoval jsem ji s různými odborníky, jak v oblasti neurovědy, pedagogiky, tak i psychologie. Otestoval jsem ji na živých lidech, skupinách i jednotlivcích. Kurzy a konzultacemi vedenými touto metodou prošlo několik tisíc lidí všech věkových skupin i profesí. Manažeři, obchodníci, učitelé, studenti, ale i děti a senioři.
Metoda je využitelná zejména pro všechny typy výukové činnosti – školení, přednášky, interaktivní semináře, ale i pro práci „jeden na jednoho“ – konzultace, mentorská činnost, personální poradenství všeho druhu.
Popis:
Metoda, kterou pracujeme se jmenuje NEUROASOCIATIVNÍ a pracuje se schopností spojovat v reálném čase bloky informací do obsahu, který je nejvýhodnější, relevantní pro příjemce sdělení, tedy osluchače.
Základy
Metoda se opírá o fakt, že jedna myšlenka dotažená k závěru generuje další asociace – navazující, resp. „pokračující“ témata, která s předchozím přímo nebo nepřímo souvisí. Neurologické a psychologické pozadí tohoto jevu přesahuje rozsah tohoto materiálu. Že to funguje si ale můžete ověřit např. na tomto videu https://www.youtube.com/watch?v=ne6tB2KiZuk.
Klíčové při práci s tímto jevem je, zda máme nebo právě naopak nemáme stanovený cíl. Základem improvizace (typicky např. improvizace divadelní) je stav, kdy cíl stanovený není.
V našem případě je naopak cíl (např. shoda se zadavatelem na očekávaném výsledku) to zásadní!!!
Dalším klíčovým momentem je vazba na jednotlivce nebo skupinu. Využitím této metody sledujeme především efektivitu, následně pak srozumitelnost a do určité míry i atraktivitu. Chceme, aby obsah předkládaný a sdílený s účastníky byl co nejvíce „pro ně“. Takový obsah je pak motivující, atraktivní, důvěryhodný a vykazuje největší dopady do reálného života.
Tento pohled nám také ukazuje, že neuroasociativní metoda přímo zapojuje všechny účastníky, resp. bez jejích zapojení na mnoha úrovních nefunguje.
Praktické využití
Jde o to, jak mít zároveň standardizovaný program a zároveň ho umět v reálném čase přizpůsobit skupině na školení, klientům na debatě, jednotlivcům při výcviku.
Funguje to tak, že máme připravené a „nachozené“ tzv. „moduly“. Kratší nebo delší celky, které se většinou točí okolo jednoho klíčového sdělení / myšlenky. Modul má pevnou strukturu (viz naše TTT pro lektory). Moduly se pak spojují podobně jako jsou propojené neuronové sítě.
To znamená:
1. Mám dobře nastavený cíl, vím kde máme skončit, jaký má být výsledek společné práce.
2. Umím pracovat s prostředím a okolnostmi tak, aby byly motivační.
3. Mám opakovanou praktickou zkušenost s tím, že mi kombinace mých znalosti (modulů) a dané situace poskytuje řadu asociací.
4. Umím vybrat ty správné podněty, zvolit další vhodný „modul“, upravit formu, délku a intenzitu sdělení (mluvíme o správných věcech, správně, ve správný čas a správně dlouho).
5. Tím odpovídám „Ano“ na otázku příjemce/příjemců, zda „je to, co se právě děje, pro ně“.
6. Držím správnou dynamiku a tvořím si základy pro další pokračování.
Dobrý lektor, konzultant, interim manažer pak umí:
- Vytvářet moduly.
- Propojovat je v síti.
- Řadit je, používat a v rámci dané struktury adaptovat tak, aby se co nejvíce přizpůsobil.
Toto je základ pro to, aby „to“ celé fungovalo.
Není to pro každého, je třeba mít určitou míru, resp. schopnost distribuce pozornosti. To se lze naučit, kdo ji však nemá spotřebuje na takto podaný výkon přespříliš energie a časem sklouzne zpět k tzv. „lineární formě“, tj. bez ohledu na příjemce přednáší program tak, jak jde krok za krokem.
Už si tedy nehrajeme jen na „Standardizované kurzy“ a „Kurzy na míru“, ale pracujeme i „Asociativní metodou“ s příklady a zkušenostmi z praxe klienta.
„Standardizované“ čili „Lineární metodou vedené kurzy“ jsou dobré, když potřebuji velké skupině doručit standardní informaci (BOZP, profesní školení, výrobní postupy).
„Kurzy na míru“ jsou vhodné pro poradenskou práci, kdy např. jednorázově řeším projekt organizační změny a musím připravit velmi specifický program pro konkrétní management a konkrétní situaci.
Pro všechna další témata (tvrdé i měkké dovednosti, standardní témata v consultingu nebo tréninku) jsou lépe přijímána jsou-li vedena metodou asociativní.
